Orientační běh pro úplné začátečníky: jak si ho zkusit
V Česku se každý rok pořádá přes 250 závodů různé úrovně a celkem je do různých klubů po celé republice zapsáno přes 10 000 aktivních sportovců. Závodí se prakticky každý víkend od března do konce října a existují kategorie pro sedmileté i pro devadesátileté. Na první orienťák tedy nejste ani moc mladí, ani moc staří. Jak se tedy můžete stát orienťákem?
Tři způsoby, jak začít. Seřazené podle odvahy
Areál s pevnými kontrolami. Nejmírnější vstup. Jde o místa, kde jsou kontroly umístěné natrvalo — plastové štítky, dřevěné kůly, destičky. Přijedete kdykoli, nikam se nehlásíte, nikdo vás neměří. Jednou z takových možností je Venku.app, hra provozovaná Českým svazem orientačních sportů: v mobilu máte mapu, v terénu QR kódy a hledáte je vlastním tempem. Body jsou rozdělené do čtyř úrovní obtížnosti od zelené po černou, takže si sami zvolíte, jestli chcete zůstat na cestách, nebo jít do terénu. Aplikace je zdarma pro Android i iPhone.
Výuková mapa k vytištění. Doma si vytisknete mapu s nachystanou tratí a vyběhnete si vlastní orienťák. Kde takové mapy najdete podle svého bydliště, ukáže web zacitorientak.cz v sekci „Chci ho zkusit“ — zadáte adresu a vyjedou vám tipy na areály pevných kontrol, výukové mapy i nejbližší závody.
Opravdový závod. Zní to jako velký krok, ale právě pro nováčky jsou na každém závodě připravené kategorie, kde nejde ani tak o závodění jako o pohyb v lese s mapou a o to, abyste se s mapou sžili.
Kategorie, do kterých se hlásí začátečníci
Na každých závodech najdete takzvané kategorie pro veřejnost. Jejich hlavní výhoda je, že se do nich nemusíte hlásit dopředu a administrativu vyřídíte na místě.
| Kategorie | Pro koho | Co čekat |
| P (příchozí) | Úplní začátečníci | Nejjednodušší trať na závodě. V lese kolem 3 km u krátké trati, ve městském sprintu zhruba 1,5 km. |
| T (trénink) | Kdo už si jednou zkusil | Obtížnější trať, kterou běhají i zkušení závodníci v rámci tréninku. Bývá dělená na podkategorie podle délky. |
| HDR (rodiče s dětmi) | Dítě plus dospělý | Jediná kategorie, kde dítě smí doprovázet rodič. Měří se, ale nevyhlašuje se pořadí a drobnou odměnu obvykle dostanou všichni. |
U HDR stojí za zmínku jedna věc, kterou metodika svazu zdůrazňuje: rodič má být hlavně záchranná brzda pro případ, že by se dítě ztratilo nebo bálo. Nemá radit ani závodit za dítě. Čím míň mluvíte, tím víc si to dítě odnese.
Občas narazíte i na jiné značení — někde jsou kategorie odstupňované barvami jako sjezdovky, na veřejných závodech Czech O-Tour zase najdete Začátečníka, Nebojsu nebo Open. Vždy se to dá dohledat v rozpisu závodu.
Jak najít závod a přihlásit se
Kompletní termínová listina všech oficiálních závodů je v informačním systému ORIS. Dá se v něm filtrovat podle měsíce, oblasti i disciplíny. Na první pohled působí stroze, ale filtr na aktuální měsíc a vaši oblast vám dá přehled během chvíle.
Pro přihlášení bez klubové registrace slouží jednorázová přihláška. Najdete ji po rozkliknutí názvu závodu v pravé části okna. Zadáte e-mail, ověříte ho a vyplníte formulář včetně doplňkových služeb, mezi které patří i zapůjčení čipu. Takhle se dá přihlásit celá rodina najednou.
Do kategorií P, T a HDR se obvykle můžete přihlásit i na místě, na prezentaci v centru závodů. Počítejte ale s tím, že map bývá nachystaný omezený počet, takže za pěkného počasí pro vás nemusí zbýt.
Co si zabalit
Sportovní tričko, dlouhé kalhoty do lesa nebo kraťasy na městský sprint, terénní obuv s hlubším vzorkem, pití a svačinu. Z orienťáckého vybavení potřebujete buzolu a čip — a čip si můžete půjčit na místě, ideálně si ho objednejte rovnou v přihlášce.
Hodí se ještě izolepa na zalepení tkaniček, karimatka nebo deka pro zázemí na shromaždišti a drobné na parkovné, které se obvykle pohybuje v řádu desetikorun. A pláštěnka, protože se běhá za každého počasí.
Jak závod probíhá
Před cestou si přečtěte dva dokumenty. Rozpis obsahuje základní informace: kde a kdy, jak se přihlásit, vypsané kategorie, výši startovného. Pokyny vycházejí později, mají nejaktuálnější data a najdete v nich mimo jiné přikázaný směr příjezdu a vzdálenost z centra závodů na start. Pořadatel je musí zveřejnit nejpozději 48 hodin před startem prvního závodníka.
Na shromaždiště přijeďte aspoň hodinu před svým startem. Najděte si místo, kde si rozložíte deku, a zajděte na prezentaci — tam se řeší doplatky, dohlášení a půjčení čipu. Pod startovními listinami visí vytištěné papírové popisy kontrol; vezměte si jeden pro svou kategorii.
Na startu jsou obvykle tři koridory za sebou a v každém probíhá jiná procedura. V prvním vynulujete čip v krabičce označené „clear“, ve druhém si v krabičce „check“ ověříte, že se záznamy opravdu smazaly, ve třetím vám zbývá minuta na soustředění. Mapu si berete až za startovní čárou.
Jedna věc mate úplně každého poprvé: čas na startovních hodinách neodpovídá reálnému času. Do prvního koridoru vstupujete tři minuty před svým startem, takže se to srovná až na startovní čáře.
V lese nejdřív doběhnete na takzvaný mapový start, označený lampionem bez kódu. Odtud se začíná orientovat. Každou kontrolu musíte orazit ve správném pořadí — vynechaná nebo přehozená kontrola znamená diskvalifikaci. Když omylem orazíte cizí kontrolu navíc, ale všechny svoje máte správně a ve správném pořadí, nic se neděje.
V cíli orazíte poslední krabičku a závod končí. Pak se jde na vyčítání, kde si necháte čip načíst a dostanete vytištěné mezičasy — papírek s celkovým časem, průběžným umístěním a porovnáním s ostatními na každém úseku trati. Tohle je pro spoustu lidí ta nejzajímavější část dne.
Sedm rad na první trať
Metodika svazu má vlastní závodnické desatero, tohle je takový základ pro úplného začátečníka.
- Víc mapujte, míň běhejte. Ztracené minuty se hledají hůř než uběhnuté.
- Zorientujte si mapu do severu a držte ji tak celou dobu. Otočená mapa je nejčastější důvod, proč člověk běží špatným směrem.
- Mějte plán, než vyrazíte. Ne „tam někam“, ale konkrétní cesta na konkrétní bod.
- Držte se cest a výrazných bodů. Křižovatky, posedy, krmelce. Delší cesta po jistém je rychlejší než zkratka naslepo.
- Když něco nesedí, hned zastavte. Najděte nejbližší výrazný bod a zkontrolujte, kde jste. Pokračovat v naději, že se později najdete, je velká chyba.
- U každé kontroly zkontrolujte kód. Lampionů je v lese víc a ten váš má konkrétní číslo.
- Nestyďte se zeptat. Když opravdu nevíte, kde jste, zeptejte se. Nikdo se tomu nediví, občas to udělají i reprezentanti.
Kolik to stojí a co když se ztratíte
Startovné se liší závod od závodu a bývá uvedené v rozpisu; u kategorií pro veřejnost jde o základní vklad. K tomu parkovné v řádu desetikorun a případné půjčení čipu. Buzola a terénní boty se dají koupit postupně — na první závod si vystačíte s trailovými botami a půjčeným čipem.
A k tomu ztracení: metodika svazu to shrnuje jednou větou, kterou stojí za to si zapamatovat. Že se napoprvé ztratíte, není žádná ostuda, dokonce i ostřílení reprezentanti umí udělat pořádný kufr. Důležité je najít se a pokračovat.
Čím začít tento víkend
Pokud vám první závod pořád přijde jako velké sousto, začněte areálem s pevnými kontrolami. Nikdo vás nebude měřit, můžete se otočit, kdy chcete, a zjistíte, jestli vás práce s mapou baví, ještě než budete řešit čipy a koridory. Aktuální mapu míst najdete v přehledu lokalit, u každé je délka okruhu, převýšení i dostupnost vlakem.
Jestli už orienťák znáte a zajímá vás, co z toho mají závodníci, máme k tomu samostatný text Je Venku.app i pro orienťáky?
Tak do toho — stáhněte si aplikaci pro Android nebo iPhone, najděte si nejbližší lokalitu a zkuste si první kontrolu. Na závod se přihlásíte, až budete chtít!
