20 her v přírodě pro děti, které nepotřebují nic než les

Dvacet her níže má společné tři věci: nepotřebují žádné vybavení, nepotřebují přípravu a jdou zastavit v okamžiku, kdy přestanou bavit. Rozdělili jsme je podle situace, ne podle abecedy, abyste je našli tehdy, kdy je potřebujete.

Pokud hledáte hru, která má cíl a odměnu na konci, podívejte se na náš návod na hledání pokladu v lese. A pokud chcete mít připravenou hru pořád po ruce, doporučujeme Venku.app — v terénu jsou natrvalo rozmístěné body, které se hledají podle mapy v mobilu. Aplikace je zdarma pro Android i iPhone.

Když se zastavíte na svačinu

Tyhle se hrají vsedě nebo na pár metrech čtverečních. Hodí se do chvíle, kdy si potřebujete sednout, ale děti ještě mají energii.

1. Najdi něco… Zadáte vlastnost a děti hledají v okruhu pár kroků. Něco červeného. Něco, co voní. Něco menšího než nehet. Něco, co tady nemá být. Nic se netrhá ani nesbírá, úkolem je najít a ukázat.

2. Zavři oči a počítej zvuky. Minuta ticha, každý si počítá, kolik různých zvuků slyší. Pak se porovnává. Většinou vyhraje ten nejmladší, protože nepřemýšlí o ničem jiném.

3. Hádej strom. Jedno dítě má zavřené oči, dovedete ho ke stromu, ono si ho ohmatá. Pak ho odvedete zpátky, oči se otevřou a hledá se, který to byl. Funguje překvapivě dobře i u dospělých.

4. Socha. Kdo vydrží nejdéle nehnutě. Zní to jako hra pro rodiče, kteří chtějí klid, a přesně to taky je.

Když se jde a nechce se

Nejcennější kategorie. Tyhle hry se hrají za chůze a jejich hlavní funkce je, že dítě přestane počítat metry.

5. Kdo první uvidí. Zadáte cíl na obzoru: rozcestník, mraveniště, lavičku, houbu. Kdo ho spatří první, zadává další. Nejjednodušší a nejúčinnější hra ze všech.

6. Odhadni kroky. Kolik kroků je k tomu velkému buku? Každý řekne číslo a pak se to napočítá. Děti se u toho učí odhadovat vzdálenost, aniž by o tom věděly.

7. Tichá chůze. Následujících sto metrů se jde tak, aby to nebylo slyšet. Kdo šlápne na větev, začíná znovu. Překvapivě náročné a překvapivě tiché.

8. Příběh po větách. Někdo začne větou, další ji převezme a přidá vlastní. Když do příběhu musí vstoupit něco, co právě vidíte kolem sebe, je to zábavnější.

9. Vedoucí výpravy. Na každém rozcestí rozhoduje dítě, kudy se jde. Vy jen hlídáte, aby se nešlo úplně mimo. Když se výprava zamotá, je to součást hry.

10. Počítání. Kolik mostků, kolik turistických značek, kolik laviček. Zadání se dá měnit podle toho, čeho je zrovna dost.

Když jsou děti aspoň dvě

11. Schovaná mezi stromy. Jeden počítá u stromu, ostatní se schovají v okruhu, na který dohlédnete. Klasika, která v lese funguje líp než na hřišti, protože je kde se schovat.

12. Honička s domečkem. Domeček je konkrétní strom nebo kámen. Kdo se ho drží, je v bezpečí, ale nesmí tam zůstat déle, než napočítáte do pěti.

13. Zrcadlo. Dvojice stojí proti sobě, jeden se pomalu hýbe, druhý ho napodobuje. Kdo se rozesměje, prohrál.

14. Kdo velí. Jedno dítě odejde, ostatní si určí vůdce, který mění pohyby, a všichni ho napodobují. Vrácené dítě hádá, kdo velí. Dá se hrát i za chůze.

15. Šipky z klacků. Vy jdete napřed a na rozcestích skládáte šipky ze dvou tří klacků. Děti jdou kousek za vámi a hledají směr. Klacky se cestou zpátky rozeberou.

Pro předškoláky

Do zhruba pěti let potřebuje hra jednoduché pravidlo, krátké trvání a viditelný výsledek. Složitější zadání se rozpadne dřív, než ho stihnete dovysvětlit.

16. Barvy lesa. Kolik různých odstínů zelené najdeme? A hnědé? Stačí ukazovat.

17. Jsem zvíře. Kus cesty se jde jako srnka, pak jako medvěd, pak jako mravenec. Mravenec je oblíbený, protože se u něj musí jít po čtyřech, ale nikdo netrvá na tom, aby to bylo dlouho.

18. Sbírej očima. Každý si vybere jednu věc, kterou bude cestou hledat — šišku určitého tvaru, kámen s dírou, list větší než dlaň. Nesbírá se, jen ukazuje.

19. Přejdi potok. Vymyšlená hranice na cestě, přes kterou se musí přeskočit, přelézt nebo podlézt. Dva klacky položené na zem stačí.

Když prší nebo je tma

20. Světlo a stín. S baterkou nebo mobilem: jeden svítí na strom, ostatní hádají, co ten stín připomíná. Za tmy v lese funguje spolehlivě, protože na to nikdo není zvyklý.

V dešti se obecně vyplatí zkrátit trasu a přidat vodu do hry — hledat kudy teče, stavět hráze z klacků, měřit jak rychle plave list. Děti déšť řeší podstatně méně než dospělí, pokud nemají mokré nohy.

Co si z toho vzít, když si nechcete pamatovat dvacet her

Většina her výše stojí na jednom principu: dítě dostane úkol, který se týká toho, co je kolem něj. Nemusíte znát pravidla, stačí umět zadat úkol. „Najdi, kdo první uvidí, kolik jich je, poznáš to poslepu“ — z těchhle čtyř vět se dá odvodit hra na cokoli, co máte zrovna po ruce.

Druhá věc je délka. Hra na výletě má trvat pět minut, ne půl hodiny. Skončit ji ve chvíli, kdy ještě baví, je lepší, než ji dohrát do konce.

Když nechcete vymýšlet vůbec nic

Jsou dny, kdy nemá člověk hlavu ani na „najdi něco červeného“. Pro ty existuje hotová varianta: Venku.app má v terénu natrvalo rozmístěné body s QR kódy, které se hledají podle mapy v mobilu. Body mají čtyři úrovně obtížnosti, takže si výlet nastavíte podle toho, s kým jdete, a nikdo nemusí obejít celou lokalitu.

Hodí se hlavně tím, že hru nemusíte vést vy. Dítě má mapu, hledá samo a vy jdete vedle. Kde jsou lokality nejblíž, ukáže přehled lokalit.

Vyberte si tři hry, které vám sedí, zapamatujte si je — a pro jistotu si stáhněte aplikaci pro Android nebo pro iPhone, ať máte zálohu na den, kdy nezabere nic!