Hledání pokladu v lese: 9 nápadů, se kterými děti zapomenou, že jdou pěšky

Následující nápady jdou použít prakticky kdekoli. Většina z nich potřebuje přípravu v řádu minut, některé žádnou. A pokud nemáte čas ani na to, existuje hotová varianta: Venku.app, česká hra s trvale rozmístěnými body v terénu, ke stažení pro Android i iPhone. Ale nejdřív to, co zvládnete sami.

1. Kreslená mapa místo Googlu

Nejjednodušší varianta a u menších dětí obvykle i nejspolehlivější. Nakreslete na papír pár orientačních bodů: rozcestník, potok, velký kámen, ohyb cesty. Nepřesnost nevadí, spíš naopak — dítě musí porovnávat kresbu se skutečností, a přesně to je ta práce, kterou má dělat.

U menších dětí kreslete jen tři body. U starších přidejte fintu: jeden bod nakreslete schválně špatně a řekněte, že mapa je stará.

2. Šipky z klacků

Klasika, která pochází ze stopované a funguje zhruba od tří let. Vy jdete napřed a na rozcestích skládáte z klacků nebo šišek šipky. Děti jdou pár minut za vámi a hledají směr.

Kdo chce zvýšit obtížnost: dohodněte se, že tři šišky vedle sebe znamenají „tudy ne“. První falešná stopa vyvolá pobouření a druhá už opatrnost.

3. Fotoúkoly

Vyfoťte mobilem pět detailů podél trasy — kůru se zvláštním vzorem, kámen, značku na stromě, kus zábradlí. Děti pak procházejí fotky a hledají, kde to bylo. Příprava trvá deset minut a hodí se hlavně pro trasu, kterou půjdete zpátky stejnou cestou.

4. Seznam „najdi a ukaž“

Napište seznam věcí, které se mají najít: dubový list, něco červeného, kámen menší než nehet, něco, co voní. Nic se nesbírá — úkolem je najít, ukázat ostatním a případně vyfotit. Není to hledání pokladu v pravém slova smyslu, ale drží pozornost stejně dobře a nepotřebuje žádnou přípravu.

Díky tomu hra funguje i tam, kde by sbírání nebylo na místě, tedy v přírodních rezervacích a chráněných územích.

U starších dětí zadání zpřísněte: „něco staršího než ty“, „něco, co tady nemá být“.

5. Šifra na několik zastávek

Pro děti zhruba od šesti let. Na každé zastávce je jedno písmeno, dohromady dají slovo, které je nápovědou k místu, kde je poklad schovaný. Písmena buď napište na malé kartičky, které cestou položíte a na zpáteční cestě zase seberete, nebo je jen říkejte nahlas a nechte děti, ať si je pamatují. Druhá varianta nenechá v lese vůbec nic a je paradoxně těžší.

6. Poklad, který je svačina

Nejmíň romantické a nejlíp fungující řešení. Když je poklad ke snědení, jde se za ním rychleji. A výlet má přirozený vrchol někde uprostřed, ne až na konci, kdy už jsou všichni utahaní.

7. Vypravěč

Jeden dospělý jde a vypráví příběh, ve kterém se objevují věci, které skutečně vidíte kolem sebe. Kdo první ukáže na správný strom nebo kámen, získává bod. Zní to nenápadně, ale u dětí, které nechtějí jít, to často zabere lépe než hra s pravidly.

8. Zpáteční cesta naslepo

Na půlce trasy dejte dítěti za úkol dovést vás zpátky. Nechte ho udělat i špatnou odbočku a otočte se až ve chvíli, kdy si toho všimne samo. Je to jednoduchý způsob, jak přirozeně trénovat orientaci, aniž by to vypadalo jako cvičení.

9. Skrýš, kterou schová dítě

Otočte role. Dítě schová něco vaše — čepici, klíče od auta raději ne — a nakreslí mapu, podle které to najdete vy. Zjistíte přitom poměrně přesně, jak dobře zatím čte krajinu.

Jak úkoly odstupňovat podle věku

Tři až pět let potřebuje viditelný cíl a krátkou vzdálenost. Šipky, seznam „najdi a ukaž“, poklad do dvou set metrů.

Šest až devět už obvykle zvládne mapu a jednoduchou šifru. Tady se vyplatí ubrat na nápovědě a nechat děti chvíli tápat, protože právě to je ta zábavná část.

U starších dětí zabere spíš obtížnost nebo soutěž, i když ne u všech. Co funguje poměrně spolehlivě, je předat jim vedení a jít poslední.

Co dát do pokladu a na co si dát pozor

Poklad snese ledacos, ale nejlépe fungují věci, které se dají hned použít: svačina, malá hračka, kamínek nebo mince pro každého, případně vzkaz s dalším úkolem. Sladkost je jistota, ale za nálezem nemusí být vždycky odměna — u starších dětí často stačí, že to našly.

Dvě praktické věci. Zaprvé si předem domluvte hranice, ve kterých se děti smějí pohybovat, ideálně podle něčeho viditelného: „nikdy nepřecházej cestu“, „zůstaň na dohled od potoka“. Zadruhé: co do lesa přinesete, to si zase odneste. Papírky, provázky ani plastové obaly tam po hře nemají co dělat, a je to zároveň dobrá příležitost dětem vysvětlit proč.

Když se nechce nic vymýšlet

Jsou dny, kdy má člověk v hlavě všechno možné, jen ne šifru na pět zastávek. Pro ty existuje hotová varianta.

Venku.app je česká hra, ve které je příprava už udělaná. V terénu jsou natrvalo rozmístěné štítky s QR kódy, vy máte v mobilu mapu a hledáte je. Body mají čtyři úrovně obtížnosti, takže si výlet můžete nastavit podle toho, s kým jdete, a nikdo nemusí obejít celou lokalitu.

Z hlediska dětí je zajímavé hlavně to, co se stane cestou. Hledání konkrétního bodu vyžaduje pořád se dívat kolem sebe, takže si děti mimoděk začnou všímat terénu. A zároveň pracují s mobilem, ve kterém mají nainstalovanou aplikaci s mapou.

Pokud chcete lokalitu, kde je i „opravdový“ cíl, hodí se Slatiňany – Podhůra: mezi 24 body na okruhu 5 až 7 kilometrů stojí Kočičí hrádek, miniatura hradu postavená koncem 19. století přímo pro děti. Podobně funguje Biřička u Hradce Králové, kde je v okolí 22 bodů ještě pohádková stezka a výběh s divočáky a daňky. Obě lokality zmiňujeme i v přehledu výletů po východních Čechách.

Aktuální seznam všech lokalit i s délkou okruhu a počtem bodů je na stránce lokalit.

A jedna věc na závěr

Ať už zvolíte kreslenou mapu nebo hotovou hru, platí pro obojí totéž: nechte děti udělat chybu. Odbočka, která nikam nevede, bývá to jediné, co si za týden budou pamatovat.

A jestli chcete začít bez příprav — stáhněte si aplikaci pro Android nebo iPhone, najděte nejbližší lokalitu a poklad už je schovaný za vás!